Tak mě vystěhoval.....můj drahý muž.

Čekala jsem to.
Prý se moc roztahuju.
Prý už se nechce dělit o gauč s haldami látek.
Přiznávám, že v zápalu práce občas někde odložím nějaký kousek.
Prý už nechce mít na jídelním stole výztuhy, střihy, nůžky, pravítka a další důležité krejčovské propriety. Jenže když on ten jídelní stůl je tak parádně velký.
Prý už nechce uléhat s představou zapíchnutého špendlíku kamsi.....tohle si ale vymyslel ,)! V posteli ještě žádný špendlík nikdy nebyl (zatím).
Tak jsme stěhovali, škrabali, malovali, vrtali, šroubovali, sestavovali, posilovali se pivem...
A z bývalého dětského pokoje mám RÁJ.
Spousta úložného prostoru, polic a všechno mám pěkně po ruce.
Ještě pověsit zrcadlo a záclonu...
Teď se to bude panečku šít :).